﻿<p>„Promiňte, asi jsem prostě nepřemýšlel,“ byla věta, která mladého $[name] v raném dospívání vystihovala nejlépe. Narodil se $[birthDate] v kopcích Severní Karolíny a už odmalička byl mladíkem, který měl „hlavu v oblacích“. Jako syn Johna a Olivie $[lastName] vyrůstal ve velké rodině se dvěma sestrami a třemi bratry v malé zapadlé komunitě ve Schuyleru ve Virginii. Jako druhé nejmladší dítě býval často ponechán sám sobě, zatímco jeho starší bratři pracovali v rodinné pile. Otec nebyl nijak zvlášť věřící, zato matka byla oddaná baptistka. Právě její hlubokou víru a oddanost církvi si mladý $[firstName] nakonec odnesl s sebou až k britským břehům a později do smrtících bojů na evropském kontinentu.</p>

<p>První roky $[firstName]ova života během hospodářské krize vyplňovalo rybaření v nedalekém potoce a cesty do místního smíšeného obchodu pro trochu sladkostí nebo žvýkačku, kdykoli se mu v kapse objevil volný niklák. Čas od času se stal „obětí“ nějaké nehody kolem rodinného domu či podniku, jejímž výsledkem býval poškozený majetek, zatoulaná zvířata a jednou dokonce požár stodoly. Jeho „promiňte, asi jsem prostě nepřemýšlel“ se v rodině stalo pravidelně se opakující větou, po níž vždy následovalo: „Krucinál, $[firstName], ty máš zase hlavu v oblacích!“</p>

<p>A právě oblaka byla místem, kde $[firstName] svou myslí i srdcem trávil většinu dne. Od mládí ho fascinovalo letectví a stěny ložnice, kterou sdílel se třemi bratry, měl polepené obrázky stíhacích letounů z Velké války. Ve volném čase, kterého si zřejmě dokázal najít dostatek, stavěl také modely svých oblíbených letadel a v patnácti letech už byl velmi zručným stavitelem draků. Oblaka tedy považoval za svůj domov dávno předtím, než poprvé usedl do kokpitu.</p>

<p>Od třinácti let $[firstName] prohlašoval, že vstoupí do Army Air Corps, a bez ohledu na překážky od tohoto přání nikdy neustoupil. Byl technicky nadaný a v šestnácti letech dokázal sehnat součástky a postavit si vlastní automobil, s nímž pak nadšeně jezdil po horských silnicích kolem domova. Když byl napaden Pearl Harbor, okamžitě oznámil, že chce vstoupit k letectvu, přestože mu chyběly téměř celé dva roky požadovaného vysokoškolského studia. S hlavou jako vždy v oblacích navštívil náboráře v nedalekém Rockfishi ve Virginii a doufal, že kvůli zoufalému nedostatku pilotů přimhouří oči nad jeho zjevným nedostatkem vzdělání.</p>

<p>„Potřebuješ nejméně dva roky vysoké školy, synku. Až je budeš mít, přijď znovu,“ zněla zdvořilá, ale jednoznačná odpověď náboráře. Zklamaný, avšak neodrazený mladý $[firstName] se vrátil ke studiu na University of Richmond, přestože srdcem i myslí už byl na obloze. Vytrval a požadované dva roky dokončil. Potom se znovu vydal do náborové kanceláře, tentokrát s požehnáním rodičů a vzděláním, které Army Air Corps vyžadoval.</p>

<p>Tichý a přemýšlivý mladý $[firstName] stereotypní představě stíhacího pilota příliš neodpovídal. Nebyl vychloubačný, agresivní ani bezohledný a neměl sklon působit nadřízeným problémy. V kokpitu se však měnil v jiného člověka. Při běžném cvičném letu s instruktorem měl na základně Maxwell Field v Alabamě předvést správné klesání a přiblížení k dráze. Místo požadované mírné klesavé zatáčky ho však cosi popadlo: převrátil cvičný Stearman na záda a provedl dokonale zvládnutý, byť poněkud níže než obvykle prováděný manévr „Split-S“. Po jeho dokončení byl on, letoun i šokovaný instruktor dokonale srovnán s dráhou Maxwell Fieldu a pokračoval na přiblížení.</p>

<p>Rozzuřený instruktor se na sedadle otočil a probodl mladého žáka pohledem. Když uviděl jen jeho ani trochu kajícný úsměv, otočil se zpět a do hodnoticího formuláře připnutého na desce na klíně napsal jediné slovo: „stíhačky“.</p>